Památník tragédie

BYLO TO TENKRÁT PORANĚNÉ JARO...

(název básně A. Kasalové, která ztratila 8. 5. 1945 před zámkem muže)

     8. květen 1945 v Hrotovicích - kolikrát už byl tento den připomínán jako jeden z nejhorších v historii tohoto kraje. Přímých pamětníků je už málo, ale vzpomínku na tragédii a utrpení mnoha hrotovických rodin je třeba uchovat i pro budoucnost. 114 našich spoluobčanů a 36 vojáků Rudé armády tu ve zmatku konce 2. světové války položilo nesmyslně a zbytečně svoje životy. Ale dá se vůbec ve válkách najít nějaký smysl, nějaká logika? Nejmladšímu, který padl před zámkem po osudném výbuchu přesně ve 12.33 hod., byly teprve 4 roky, nejstaršímu 68 let.
     Nejasnosti a spekulace kolem výbuchu na náměstí mají svoje kořeny u fotografie Tibora Hontyho, která patří k nejznámějším dokumentům osvobození. Její název je "Padl v posledních vteřinách války" a byla pořízena 10. 5. 1945 na dnešním Palachově náměstí v Praze. Generál P. F. Ťurněv na ní při své návštěvě Československa v roce 1970 poznal svého padlého velitele, plukovníka Georgie Ivanoviče Sacharova, který byl mrtvý na tanku převezen z Moravy až do Prahy, jak si slíbili velitelé mezi sebou - do Prahy přijedou živí nebo mrtví. Plukovník G.I.Sacharov Následujícím šetřením bylo zjištěno, že ono osudné místo smrti plukovníka Sacharova byly Hrotovice, kde na náměstí, mezi davem hrotovických občanů tento velitel 208. dvinské samochodné dělostřelecké brigády padl. Hrotovičtí se tehdy sešli na náměstí uvítat Rudou armádu.
     Byly to opravdu poslední minuty 2. světové války, kdy doprostřed tohoto davu byla shozena smrtící puma. Ticho, které se rozlilo po celém okolí v následujících minutách, bylo hrozné. Zoufalé a nepřirozené. Tato chvíle, která měla být plná radosti a úlevy, poznamenala život Hrotovic na mnoho dalších let. Ranění byli odváženi do ivančické nemocnice, mrtvé si odnášeli Hrotovičtí domů. Nesmírná bolest a smutek zahalily celé městečko...
     O tři dny později 11. května se konal pohřeb. Malé náměstí na Zákostelí bylo plné rakví a dva faráři, Jan Slámka a Miloslav Štorkán - se rozloučili na společné mši pod širým nebem se všemi padlými. Ti pak byli pochováni bud' do rodinných hrobů nebo do společného hrobu na hřbitově církve Československé, jemuž vévodí socha Jaroslava Šlesingera.
     28. října 1947 byl obětem odhalen pomník na čelní straně zámku. Vedle něho byla zazděna schránka se čtyřmi patronami. Tři z nich obsahují prsť z Osvětimi, Zborova a Mauthausenu, ve čtvrté jsou uloženy dobové dokumenty.
     Dohady kolem výbuchu na náměstí více či méně poplatné době svého vzniku mělo definitivně vyřešit seriózní šetření Vojenského historického ústavu v Praze a následně i Kriminalistického ústavu při tehdejší Federální kriminální policii v Praze. Původní verze o třech leteckých bombách shozených omylem z ruského letadla podložená očitým svědectvím dodnes žijících hrotovických občanů byla v 70. letech nahrazena verzí o dělostřeleckých granátech, vypálených od Myslibořic. Jakmile totiž byla zjištěna generálem Ťurněvem totožnost plukovníka Sacharova na zmíněném obrázku T. Hontyho a jakmile byla potvrzena jeho smrt na hrotovickém náměstí, bylo třeba najít přijatelnější vysvětlení jeho skonu. Ze sbírky různých střepin z Hrotovic a okolí, uložených dodnes na Městském úřadě, byly vybrány právě ty, které potvrdily dělostřelecký výbuch. Vědecké šetření ing. Síbka z Kriminalistického ústavu v roce 1992 pracovalo se střepinami, vybranými z těla zemřelého doktora Orla, který padl také na náměstí. Další střepina byla nalezena v omítce domu pana Knapa přímo na náměstí. Přes tyto nesporně autentické střepiny nedokázali pracovníci ústavu určit přesně druh vybuchlé munice. Jednoznačně však popřeli možnost výbuchu dělostřelecké střely ráže 150 mm, kterou obhajovala verze ze 70. let. Teprve po vypracování konečného posudku přichází od ing. Síbka dopis. Citujeme: "Až po zpracování expertizy se nám náhodně dostaly do ruky informace o německých leteckých pumách s tyčovým zapalovačem. Tyto pumy vybuchovaly ve výšce 0,5 m nad zemí a jejich výbuchový účinek plně odpovídá všem následkům způsobeným explozí v Hrotovicích. Náhrobek na hřbitově Konstrukce pum pak vysvětluje i nález dvou různých druhů střepin v těle lékaře. Jenomže možnost a jistota jsou dvě úplně jiné věci. Ještě dodáváme, že zmíněné pumy používala jako trofejní sovětská vojska i z lehkých letounů."
     Nikdo v Hrotovicích tuto hroznou tragédii neměl nikdy v úmyslu použít jako politickou zbraň proti bývalému Sovětskému svazu. Válka si nevybírá oběti, nerozlišuje mezi vojáky a civilisty. Krásně to vyjádřil ve svém článku v časopise Signál č. 39/1991 Emil Klesl:
     Nikdo nepochybuje, že 2. světová válka byla dlouhá a hrozná. Nikdo nesnižuje hrdinství vojáků, kteří v této válce padli, byť se stali někdy obětí omylů. Nikdy se přece nediferencovalo, jak kdo ve válce zahynul, všichni se prostě stali oběťmi války. A všichni bez rozdílu si zaslouží úctu živých, kteří prostě právě tuto hroznou válku přečkali a dožili se osvobození. Pravda, výbuch sovětské bomby na hrotovickém náměstí byl omylem mimořádně tragickým. Byl to počtem obětí místních občanů a sovětských vojáků tak hrozný masakr, jaký snad nemá obdoby v žádném jiném osvobozeném městě v Československu. Stalo se. Dějiny by však zásadně neměly být úmyslně falzifikovány ani ve svém celku, ani v detailech.


Zpět na stránky města